Moc dobře si dokážu vybavit den, kdy jsme se nastěhovali s přítelkyní v okresním městě do pronajatého bytu a pořídili jsme si alespoň základní nábytek, což obnášelo tři nízké komody a jednu velkou šatní skříň se zrcadlem. Nábytek byl vkusný, šlo o běžný standard jednoho z nejznámějších obchodních domů s nábytkem a co je zajímavé, přesně tutéž skříň byste mohli koupit i dnes, ačkoli my jsme ji kupovali přesně před dvaceti lety, pouze s tím rozdílem, že ta současná je o několik tisíc korun dražší.
Když jsme se v pronajatém bytě konečně zabydleli, začínal jsem si uvědomovat, že skříň působí v pokoji spíše jako „pěst na oko“. Z estetického hlediska to bylo řešení zcela nepřijatelné a připadal jsem si, jako že se píše rok 1940 a my jsme si právě pořídili moderní nábytek, který odpovídá nábytkovému řešení z první poloviny dvacátého století. Na skříň jsme položili tři pokojové rostliny, ale ty to příliš nevylepšily, takže jsem si v bytě stále připadal jako někde v protektorátní republice. Mít tak v té době vestavěnou skříň na míru, to by bylo úplně jiné kafe.
Skříň v předsíni. Jedna z prvních věcí, co bych udělal, by byla výměna místa, kde by byla skříň instalována. Namísto do ložnice bych jí přesunul do předsíně, aby se ložnice provzdušnila a necítil bych se tu jako ve skladišti. Nechal bych skříň na míru za cenu dle ceníku zhotovit v bílé barvě, aby odrážela co nejvíce světla v tamním prostoru, a pravděpodobně bych posuvné dveře časem vyzdobil fototapetou. Ty se dnes dají pořídit z vlastních fotografií s vysokým rozlišením a k tomu by se báječně hodila koláž fotek, kterou bych sestavil z několika fotografií pořízených na téma přítelkyně v plavkách na písečné pláži Maspalomas z ostrova Gran Canaria. Motivy moře mě fascinují a přítelkyně v plavkách by dodávala bytovému prostoru špetku erotického náboje.