V krátkosti, na nákupech na splátky není nic špatného. Někdy se prostě stane, že se pračka porouchá, do výplaty daleko, a my si prostě nemůžeme čtrnáct dní chodit prát k sousedům. Nebo se nám rozbije počítač, který nutně potřebujeme k práci. To jsou všechno situace, kdy je pochopitelné, že dotyčný předmět chceme mít hned, a nemůžeme si moc dovolit čekat. Pak jsou ale i jiné nákupy na splátky. Nový iPhone, nové sportovní vybavení či dokonce, za pomoci kreditky, nové hadříky. To všechno jsou věci, bez kterých bychom se většinou klidně obešli, ale my jsme se prostě rozhodli, že je musíme mít hned.
Měli bychom si totiž uvědomit, že půjčka není, že nám někdo dá peníze. Znamená to, že někdo, v tomhle případě prodejce, je ochoten nám svoje zboží dát, i když na něj zrovna nemáme peníze, ale bude za to chtít do budoucna zpátky něco navíc. Takže výměnou za to, že my můžeme mít nové boty na zítřejší rande, zaplatíme klidně i o deset procent víc. Pokud je to nějaká speciální příležitost, nebo, jak jsme již psali výše, je to něco bez čeho objektivně nedokážeme fungovat, a my víme, že danou věc i s extra příplatkem dokážeme rychle splatit, je to v pořádku. Pokud tak ale nakupujeme měsíc co měsíc, a navíc jen to, co je zbytné, měli bychom se vážně zamyslet nad tím, jestli náš životní styl odpovídá naším příjmům.
Takže, na nákupech na splátky není nic špatného, pokud to jsou věci, které SKUTEČNĚ NUTNĚ POTŘEBUJEME, a ne které chceme. Půjčka je dočasnou náplastí, nikoli systémovým řešením nepoměru mezi naším životním stylem a stavem našeho konta. Obchodníci se nás snaží přesvědčit, že půjčka vlastně nic není, že kupovat si věci, na které nemáme, je normální a že to dělá každý. Není a nedělá. Šaty nejsou to samé co hypotéka a nový iPhone není totéž jako auto. Tak nebuďme ovce obchodních strategií, a pojďme žít tak, jak nám naše konto dovolí, a nepodléhat svým okamžitým impulzům.